Jak mohou „problémy“ v těhotenství souviset s psychikou?

POLOHA KONCEM PÁNEVNÍM

DO ŽIVOTA PO HLAVĚ

Už zmíněný skok do života po hlavě bude dítě řešit tím dříve, čím méně na něj bude připraveno.Při poloze KP nechce zaujmout porodní polohu, která je přiměřená, avšak odvážná, a staví se do opozice.Toto chování se dá lehce pochopit z následující perspektivy. Stojíme na desetimetrové věži plaveckého bazénu a díváme se dolu na vodu, která odtud působí jako louže, do níž se musíme svým tělem trefit. Jestliže je pro nás tato situace nová a nejsme na ni připraveni, zdráháme se nejspíš skočit. Kdyby ale byla cesta zpátky uzavřena a někdo nás neustále tlačil k okraji plošiny, skočili bychom asi vzdor všem varováním nohama napřed, protože tato situace vzbuzuje méně strachu.

ZADEK MÍSTO HLAVY

Miminko nastavuje životu místo hlavy svůj zadek. A není to jen výraz váhání, nýbrž i protestu. Je to jednoznačné gesto a v kterékoliv jiné situaci by mu každý ihned rozuměl. Toto: „Můžete mi…!“ jde jako tak často i v tomto případě na vlastní účet. Tíseň v děložní dutině je stále naléhavější a tlak stahů někdy tak velký, že porod pak začne špatně. Na první pohled se sice zdá, že se odpor vyplatí, protože malá pánev lehce vyklouzne ven a bez problémů následuje i bříško a horní část těla. Pak to však jde „tlustým koncem“. Hlava, hlavní věc, má ve srovnání s ostatními částmi těla největší průměr a blokuje při svém průchodu celé ústí. V této pozici však překáží a zařezává se pupeční šňůra. Nyní dochází pod tlakem okolností k pocitům dušení, které jsou tíživější než při předčasném odstřižení pupeční šňůry. Pokud dítě trčí hlavou, ústy a nosem v porodní cestě, nemůže dýchat.Čím déle trvá toto ohrožení, tím více dítě slábne z nedostatečného přísunu životní energie, tím vzrušeněji reagují pomocníci a matčin boj se stává čím dál beznadějnější. Nedostatek kyslíku může vyvolat značné problémy, od nepředstavitelně skličujících pocitů a smrtelného strachu až k trvalému poškození mozku.To, čemu se dítě snažilo tak usilovně zabránit, nastává nyní v každém případě: situace ohrožující život. Odmítání odvážného skoku po hlavě nemůže mít úspěch, jenom jej proměňuje v neřešené a tím nutně zlovolné formy. Při skoku z desetimetrového můstku je to podobné. I zde je dosud příjemnější ponořit se nohama napřed, ale i tady přijde nakonec hlava.Ponejvíce se natlačí voda do nosu a stabilita při klesání je tak nejistá, že je tu riziko přistání na břicho. Skok po hlavě nebezpečněji jen vypadá, konečný efekt je však jiný.

TVRDOHLAVOST BEZ OHLEDU NA VLASTNÍ ZTRÁTY

Vzorem, který se při PKP zvýrazňuje, je bojácný odvrat od života: nechce se nám a dáváme to najevo. K tomu přistupuje tendence vzepřít se vybranému modelu a prosadit si svoji cestu, byť by tím byl ohrožen vlastní život.Mohli bychom říct: odvrácení z bojácnosti a jistá tvrdohlavost bez ohledu na (vlastní) ztráty. Přidejme ještě odmítání nezbytné oddanosti. Neskloníme hlavu, abychom se úplně neodevzdali.Držet hlavu nahoře je strategie, která v pozdějším životě slibuje úspěch, ale v době porodu je spíše přehnanou přímočarostí a tvrdohlavostí. Už zde se prosazuje hlava a pokouší se ochránit, čímž se ovšem důkladně přepočítá, neboť se jí při nedostatku kyslíku povede nejhůře.

Pozdější obdobné situace, které vyžadují odvahu a jistou průraznost, nebudou v průběhu života vzácné. Nebezpečím je, že ti, kdož se narodili v obráceném gardu, se budou obracet zády i k dalším životním výzvám, aby si prosadili vlastní způsob, ať to stojí co to stojí. Takový vzorec chování je dán porodem a nedá se ničím změnit.

Nakonec jsou u těchto dětí vnější tělesné i vnitřní duševní postoje bojovnější, ale také strnulejší. Vždyť porod KP vede také k mnoha dramatičtějším situacím, které vyžadují hodně spěchu od pomocníků a ještě více koncentrace a tlaku od matky. Děti, které přišly na svět obráceně, nutí od počátku své okolí, aby se strachovalo o jejich život.

PŘÍČNÁ POLOHA

„PERFEKTNÍ“ VZDOR

Přímá opozice v poloze KP je většinou snesitelnější než překřížení v příčné poloze. Jestliže si někdo lehá napříč, tak jako v této situaci rodící se dítě, jasně tím ukazuje, že nadále nechce spolupracovat. Pokud je v opozici k určitému úsilí, stále ještě směřuje k témuž cíli, byť s opačným znaménkem. Oponenti spolu sice bojují, ale jen o totéž téma, které si v bojové shodě rozdělili. Položíli se jeden z nich napříč, nejde to žádným směrem dál, vzdor je perfektní. V našem případě je to dítě, kdo nechce ven do světa a místo toho se zaklíní v bezpečné dutině.
Tu a tam se podaří zkušeným porodním asistentkám vzpírající se dítě otočit a vytáhnout je jak z opozice, tak z příčné polohy. Takové „zásahy“ nejsou zdaleka mechanické, spíše se jedná o umění těla i duše, které spočívá na bohatých zkušenostech a intuici. Není – li k dispozici taková moudrá žena a dítě se nedá obměkčit, zůstane jenom hrubá mechanika chirurgického zákroku.Císařský řez, který mu v tomto případě zachrání život, je z jeho hlediska vítězstvím i když navzdory pěkně trucovitému postoji. Nicméně si tímto způsobem ušetří tvrdý boj o přežití. Na první pohled má zásah řadu výhod. Matka si díky vlídné ochranné narkóze nejprve ušetří bolest. Bůh Hypnos nad ní rozestře svůj sametový, tmavý plášť a zbaví jí věškeré odpovědnosti. Dítě může v klidu vyčkávat, až vyletí opona a sterilní ruce gynekologa je opatrně vyprostí z jeho úkrytu. V obrazném smyslu slova si postavilo hlavu, v konkrétním ji ušetřilo obtížného průchodu úzkým průsmykem a s tím spojeného strachu. Při dlouhodobém sledování dětí narozených císařským řezem se ovšem ukazuje, že tato cesta je všechno jiné, jenom ne výhodná. Konkrétní průběh nadto svědčí o tom, jak úzce jsou matka a dítě v každém ohledu spojeny. Musíme připustit, že na této situaci se podílejí obě strany. Odmítá-li dítě odpovědnost, musí být zbavena odpovědnosti i matka(v narkóze). Nevrhá – li se dítě do života, matka nic nezmůže a musí být uspána. Tímto způsobem porod nikomu z nich nic nepřinese.

„AŤ OSTATNÍ VIDÍ CO SE STANE .“

Pro gynekology je císařský řez výhodný, neboť získávají uznání i peníze. Musí dokonce vykázat jejich určitý počet, aby jim byla uznána jejich odbornost. Tento předpis má nejspíš svůj podíl na tom, že se jich dnes tolik provádí. Záleží pak jen na jejich uvážení, zda a jak dlouho budou zkoušet jiné metody.
O dítěti, které se při porodu vzepře a musí přijít na svět císařským řezem, se dá říct, že jeho příchod na svět má vskutku císařský ráz. Motto je jednoduché: „Vzepřu se, ať ostatní vidí, co se stane.“ Co je na počátku tak pohodlné, může se během života vyvinout v obtížné schéma, neboť ne vždy jsou lidé ochotni ušetřit někomu veškerou práci a celé riziko jako při porodu. Snaha vypořádat se s novými životními etapami tímže způsobem, lstivě a bez rizika, mu zůstane, sotva však už půjde řešit tak elegantně jako kdysi.

Nakonec takové dítě stejně nemůže prosadit přání setrvat v říši mateřského těla. Jeho odpor je živen takovou regresivní silou, že by to bez gynekologického zásahu vedlo ke katastrofě. Matka i dítě by mohly zahynout společně. Nebudou-li v pozdějších životních krizích na místě žádní pomocníci jako při porodu, vzniká nebezpečí, že začátek nove etapy provzdoruje a unikne možnost najít své ukoly a cestu.Kdo se nenaučil projít tísní a strachem, protože má nízkou hranici frustrace, bude tak dlouho hromadit obavy, až celý jeho život uvízne v pasti. Místo aby čelil svým potížím, bude mít sklon stále se jim vyhýbat a zůstávat „ustrašeným malým dítětem“ podle hesla: „Maminka, tatínek, stát, společnost…či někdo jiný si už nějak poradí.“
Novorozenec se nenaučí vkládat svou energii do začátku, protože to jde i bez ní. Nevstupuje do nové životní etapy vlastní silou a tento model  se může později projevit jako hypotéka.Kdyby měl s tímto postojem obstát, potřeboval by i nadále mít kolem sebe plně vybavený operační sál, v němž by nutné operace nastávajícího života za něho podstupovali ostatní. Často pak zaujímá vůči svému okolí tento(císařský)vyčkávací postoj: Zůstanu v jednotě, nechci si přece rozbít hlavu či ušpinit ruce, ať se o tlaky polarity starají jiní.“

CÍSAŘSKÝ ŘEZ (problémy matky)

ZMEŠKANÁ OSLAVA ŽIVOTA

Pro matku znamená císařský řez vinou narkózy výpadek vědomého zasvěcení do mateřství. Rovnocenné zasvěcení se nedá nahradit ani dodatečnou intenzivní snahou. Kromě toho matce chybělo v důležitém čase prvního vjemu hned po narození, protože ještě dlela v říši spánku. Obrazně řečeno: svůj porod zaspala. Darovat někomu život je aktivní proces. Takhle to však vypadá, jako by oslavu narození připravila do všech podrobností a pak ji zmeškala.
Mnoho žen si to později uvědomí a proto sílí jejich přání porodit další dítě normálním způsobem.            V tomto případě však dělají účet bez gynekologů, kteří zaujímají stanovisko: „Jednou řezat, vždycky řezat.“ Protože rituální význam porodu naprosto ignorují, mají pro své ryze funkční hledisko dobré důvody. Děloha má díky první operaci jizvu, která by při námaze normálního porodu mohla prasknout. To by bylo životu nebezpečné. Na druhé straně je však děloha silným svalem, který se jako jiné svaly dobře hojí. Sportovci se často dokáží po natržení svalu, což je většinou hlubším zásahem než řezná rána, věnovat opět vrcholovému sportu.

OHROMNÁ UZDRAVUJÍCÍ SÍLA

Konflikt většinou skončí porodem s „bezrizikovým“ druhým řezem. Často se ale objeví opravdové nebezpečí, ztvrdnou-li hráze. Ženy, které jsou rozhodnuty podstoupit chybějící zkušenost a gynekologové, kteří neustoupí od svého školského pojetí, přivolají společně zbytečná dramata. Jedna žena přivedla na svět dítě po dvouch císařských řezech normálním způsobem v kruhu svých přítelkyň, na malém ostrově a bez gynekologa. Byla to hra vabank a to, že byla úspěšná svědčí o uzdravovací síle a výkonnosti dělohy. Ukazuje však také to, jak tvrdohlaví mophou být ženští lékaři.

PLACENTA PRAEVIA

DĚLOHA JAKO PAST

Při této málo obvyklé situaci leží placenta před východem z dělohy a více či méně jej zakrývá. Tím se dítě dostalo do smrtelné pasti, z níž mohou najít východisko jenom gynekologové, a to umělou cestou přes břišní stěnu. Nechuť tělesného plodu k cestě ven narostla do nemožnosti. Matka a dítě jsou k sobě připoutány a odkázány na cizí pomoc.
Z perspektivy dítěte začíná život bezvýchodnou situací, z níž mu může pomoci jenom vnější intervence. Jestliže se o takovou pomoc včas požádá, nic už v příchodu života nebrání.
Má-li se s tímto modelem dobře zacházet, je i v budoucnu důležité starat se včas o podporu a dobrovolně přijímat poskytnutou pomoc. Kdo se vnitřně smíří s tím, že bude v životních průlomech odkázán na cizí pomoc, v těch chvílích ji najde a bude moci vzniklé problémy vyřešit. V konečném efektu všichni potřebujeme pomoc. Problém s vcestným lůžkem z toho ovšem dělá životní téma. Úkoly pro pozdější život pak vyžadují včas, ba dokonce s předstihem zajímat se o pomoc a žádat o ní. Vyžaduje včasnou organizaci a dostatečně kompetentní podporu. Americký pedagog Al Siebert považuje zájem a včasnou organizaci za ústřední vlastnost onoho charakterového vzorce, jemuž říká osobnost schopná přežití. Lidé tohoto druhu jsou lépe než jiní ustrojeni k tomu, aby se z krizí poučili a vyšli z nich posíleni. Dostanou se úspěšně i z bezvýchodných situací a životní těžkosti jsou pro ně spíše pobídkou než překážkou.

PŘEDČASNÉ PROTRŽENÍ PLODOVÉ VODY

NA SUCHU

Při předčasném protržení plodové vody vystrčí matka dítě velmi brzo na vzduch tím, že ho zbaví živé vody. Dítě se ocitne na suchu, všechna pohostinnost pryč, nezbývá mu než uposlechnout důrazný pokyn a následovat plodovou vodu. Jestliže tak neučiní, musí se sáhnout k umělému porodu, k němuž máme prostředky, před nedávnem ještě ne běžné. Tato situace není vcelku tak nebezpečná, neboť dítě je většinou dost zralé k tomu, aby mohlo skočit do života. Jedná se o trochu dřívější vyhnání z ráje, což škodí méně, než v něm příliš dlouho zůstávat.
Při někdejších ilegálních potratech se obvykle propíchla plodová blána, protože dítěti, které se tímto způsobem octlo na suchu, zbýval jen odchod, který v začátku těhotenství vedl k jisté smrti. Uspíšený odchod plodové vody a tím i časný porod mají za následek to, že postižení mají i později sklon činit předčasná a neuvážená rozhodnutí a reagovat netrpělivě na své okolí.Patří k té skupině lidí, kteří vpadnou do domu jak velká voda. Jejich záměry a cíle se často jeví jako nevyzrálé. Měli by svým plánům dopřát více času k vylíhnutí, to jim však z principu připadá těžké.

PŘEDČASNÝ POROD

INKUBÁTOR MÍSTO MATEŘSKÉHO LŮNA

Předčasný porod může prozrazovat jak únikové tendence dítěte, tak snahu matky je co nejrychleji propustit, resp.dopřát mu samostatnost. Často se oba motivy či tendence projeví současně, a to vede k překotným porodům.
U těch, kteří přišli na svět opravdu velmi předčasně, musí být vnitřní mateřské hnízdo nahrazeno inkubátorem. Zde je ovšem zřetelný aspekt malé pohostinnosti matky, případně netrpělivosti dítěte.        Z předčasného startu nemá dítě velký užitek, musí-li spočívat ve strojové děloze inkubátoru. Často je to dokonce v jeho vývoji krokem zpět. I matce přináší značné zkrácení těhotenství podstatné problémy. Nutnost pobytu v inkubátoru vede k definitivnímu odloučení od lože a stolu a připoutá dítě k nemocnici, což je pro matku značná zátěž, o pozdějších následcích ani nemluvě. Témata jako např.rozhodující fáze či kojení hrají pod dojmem akutního ohrožení života menší roli a musí odpadnout.

„NETRPĚLIVÉ“ DĚTI

Mimořádně předčasné starty jsou životu nebezpečné, protože jisté orgány nejsou dost vyvinuté, aby mohly podporovat život ve vzdušném živlu. Zvláště plíce jsou schopny teprve při dosažení určitého stupně vývinu umožnit život v polaritě. Jejich model odpovídá tomu, který platí při předčasném protržení vaku blan. Děti nejsou správně donošené, přinášejí si tento model sebou do života a představují tak protipól k přenošeným dětem. Zatímco ty druhé rády chodívají pozdě, předčasné narozené děti jsou všude hned, což může být také nepříjemné. Netrpělivé děti i ty co zaspávají, mají společné téma:nutnost volby správného okamžiku.

PŘEDČASNÉ ODLOUČENÍ PLACENTY

Tato situace odpovídá předcházejícím vzorům, přičemž tu jde o značné ohrožení. Dítěti vinou předčasného odloučení plodového koláče odstřihnou zásobování a uvězní je jako v kobce. Je pak odkázáno na příjem kyslíku od matky, protože ještě nemůže samo dýchat, a hrozí mu akutní nebezpečí vnitřního udušení. A opět jsou jedinou záchranou gynekologická opatření. Matčin život je rovněž ohrožen, neboť odtržení placenty vede ke krvácení. Dítě nedostává žádnou energii, hladoví, a matce uniká životní energie krvácením.

PUPEČNÍ ŠŇŮRA KOLEM KRKU

Výmluvnost této problematické polohy se dá těžko překonat. Z hlediska medicíny je tu rozhodující těsnost smyčky. Buď se dítě opravdu uškrtí, nebo tím dá najevo, že je ohroženo. Z vyšetření ultrazvukem a z nitroděložních snímků víme, že plod může za pupeční šňůru tahat. Za normálních okolností to působí matce jen malou bolest a můžeme to považovat za akt, jímž se zvoní na služebnictvo. Jestliže si dítě samo ovine pupeční šňůru kolem krku, je to ovšem akt nemířený proti vlastní osobě.

Situace upozorňuje na to, že nitroděložní pobyt, naplněný obvykle pocity široké volnosti, je pro dítě něčím hrozivě předznamenán. V tomto případě přivolává smrt zaškrcením samo dítě, přičemž škody z nadměrného prokrvení jsou častějším následkem než úspěšná sebevražda.  Pokud jde o matku, mění se tu mateřský, opatrovnický měsíční princip – symbolizovaný pupeční šňůrou – v škrtící plutonskou zmiji, která má sklon dítě zardousit. Později se toto téma opět objeví v tzv.problematice přehnané ochrany, kdy matka riskuje, že své dítě „samou láskou“ udusí.