O rozhodnutí být navždy těhotná, aneb předporodní šílenství je OK

Z DENÍKU TĚHOTNÉ ŽENY

Sama sebe musím neustále přesvědčovat, že věřím miminku, že věřím svému tělu, že vše dopadne, tak jak má a já jsem připravená být za to zodpovědná.
V hlavě mi neustále defiluje nepřeberné množství patologií.
Vím, že mám-li se cítit co nejlépe, musím být při porodu sama, ale vždyť tady je neustále plný dům lidí. Děti běhají, křičí, skáčou po mně. CO MÁM DĚLAT?
Mám si po vzoru domorodých žen sbalit raneček, zhotovit v lese chýši a o samotě porodit?
Když jsem to chtěla zkusit, les mne uvítal šílenou neohlášenou bouřkou a lijákem.
Kde mám rodit?
A co budeme říkat, až se nás někdo zeptá, kde se miminko narodilo?
Budu lhát?
Už vidím titulky v novinách: „Šílená žena porodila v lese, děti jí byly odebrány…“
A kde mám tedy rodit?
Že bych přeci jenom zkusila Vrchlabí?
Vezmou mi dítě jen na chvilku. Jenom ho chvilku zahřejí.
Ne, Vrchlabí zavrhuji.
Všechno se to ve mně mele. Patologie, pocit, že nemám kde v klidu porodit…tím vším si úspěšně zastavuji porodní proces, jakmile se začne rozbíhat.
Vše se opakuje den co den – jakmile se dostaví tzv. kontrakce, vyšlu informaci: „ještě ne, nejsem připravená“ a přivedu tak tělo do jakési křeče…odmítám se uvolnit.
Cítím, že miminko chce ven.
Je čtrnáct dní po předpokládaném termínu.
Přichází den, kdy se totálně hroutím.
Hormony dělají své a já brečím a brečím. Děti křičí a já jsem nešťastná z toho, že jsou doma. Muž mi navrhuje, že je vezme na výlet. Odcházejí.
Brečím, tentokrát proto, že jsem sama.
Mám pocit, že nevím co chci a že tohle těhotenství nejsem schopná přivést k závěru.
Budu už těhotná navždy.
„Dost!“ říkám sama sobě.
Vypínám racionální část mozku.
Věřím miminku. Věřím svému tělu. Věřím životu.
Jsem uvolněná.
Jsem uvolněná.
Jsem uvolněná.
Další den přichází na svět mé třetí dítě. U porodu jsem sama a zpívám až do doby, kdy si holčičku chytnu do svých rukou. Porod neprožívám bolestivě. Naopak. Absolutní dosud nepoznaná euforie.Dceřino tělíčko je měkké a přizpůsobivé. Po dobu porodního procesu mne hladí zevnitř.
Ale to už je příběh, který pravděpodobně znáte.
A pokud ne, tak ho naleznete v knize Aby porod nebolel
https://www.luciegroverova.cz/knihy/