Milá Lucie, potřebuji Ti z celého srdce poděkovat za krásnou a hlavně zažitou inspiraci, kterou šíříš! Navštívila jsem několik Tvých kurzů – např. Aby porod nebolel, Přirozený porod – porod doma a individuální konzultaci. Přečetla téměř všechny Tvé knihy a nyní mne čtvrtým těhotenstvím provádí Aby porod nebolel – krásně zpracované karty, díky kterým si snadno tvořím vlastní afirmace k porodu. Zpracovala jsem díky Tvým popudům mnoho dalších nepořešených témat, ujasnila si ještě hlouběji, kdo jsem, v čem jsem dobrá a co mi chybí. Odkryly jsme společně mou vnitřní ženu, holčičku, která stále potřebuje opečovat... Nejvíce Ti ovšem chci poděkovat za svého muže. Zcela jsi mu, spolu se svým mužem, na workshopu "Přirozený porod - porod doma" změnila náhled na porody tohoto typu. Nechtěl původně o domácím porodu vůbec slyšet a říkal, že kdyby to tušil, tak by do dalšího miminka ani nešel. Je to velmi racionální člověk, manažer. Ale díky Vám u něj došlo k extrémnímu převratu. Z workshopu jsme odjížděli velice rozněžnění, nabití sebevědomým pocitem plným lásky. Manžel mě obejmul a řekl mi "že touží po tom, aby naše další děťátko mohlo přijít na svět doma. V intimitě, oblkopeno rodinou a láskou". Může za to zejména Tvé velice živé a zcela otevřené sdílení vlastních porodních příběhů. Věřím, že brzy napíšu, že se tak stalo i u nás. S láskou a účtou k Tobě, Luci!

Tereza Hoškovámatka 3 dcer - 4. na ceste a majitelka obchůdku juliestore.cz

„Dozvídám o kurzu pro páry, který paní Lucie s manželem pořádají za pár týdnů v A centru. Doma si zjišťuji termín a cenu kurzu. Při další diskuzi s manželem na téma porod navrhuji, že se přihlásím do Neratovic, pokud se mnou půjde na jednodenní seminář. Souhlasí.
Je první adventní neděle. Místo výzdoby jdeme na porodní kurz. Na hlídání přijíždí tchán s tchyní. Budou dcerku brát na mikulášskou. „A kam vlastně jdete,“ ptá se tchán. „Na předporodní kurz,“ odpovídá manžel. „Ale to už přeci znáte,“ říká z legrace tchán, ale nás tím zaskočí. „Tenhle kurz je pro pokročilé,“ odvětí manžel, aniž by odhalil naše tajemství. Rychle odcházíme. Manžel jede s takovým kyselým obličejem. V metru jsem na něj milá, chválím ho, usmívám se. Moc to nepomáhá. Přicházíme s menším zpožděním. Většinu času mluví paní Lucie. Máme celý den času, a tak se některé věci probírají do větších detailů. Opakovaně si všímám, že umí pojmenovat věci, které jsem v těhotenství nebo při porodu také pocítila, ale těžko se mi to popisovalo, mluvilo o tom nebo se mi to zdálo nedůležité.
Často přikyvuji a jsem vděčná, že si může manžel vše poslechnout. Pak dostávají postupně slovo návštěvníci kurzu a můj manžel je největším zastánce toho, že „dobře porodit lze i v porodnici, je to jen o lidech a s lidmi se můžete domluvit.“ Dále říká: „Nechápu, proč si Soňa po prvním porodu nestěžovala na to, co teď vytahuje z rukávu. Prostě tomu nerozumím.“ Dostává se mu komentáře, že „při porodu není možné něco vyjednávat nebo měnit systém. Jste tam návštěvník a laik, moc prostoru ke změně zaběhlé rutiny nedostanete.“
Když přijdu na řadu já, krátce shrnu svoji zkušenost, kterou „nehodnotím negativně, ale zpětně mám pocit, že jsme to s dcerou prošly s velikým štěstím. Byla jsem na hraně s oxytocinem, kontrakce se mi v porodnici zastavovaly, dcerku odnesli, mně dali nitrožilně kdovíco. Měly jsme víc štěstí než rozumu. Co když ho teď mít nebudeme? Já se do porodnice tentokrát bojím. Chci, aby mi všichni dali pokoj. Nechte mě rodit, dejte nám šanci, když budu mít pocit, že to nedávám, odjedu do porodnice. Zmiňovala jsem, že proti porodnici jako takové nic nemám, o sebe se nebojím, přežila jsem to jednou, přežiju to znovu. Ale vybavila jsem si své novorozenecké zážitky, a když vím, jak se dítě může cítit, nechci a nesmím dovolit nepřirozený způsob porodu nebo separaci. Chci maximálně ochránit své dítě. Jsem matka, to břímě ze mě nikdo nesejme, porodit musím já, v porodnici mě maximálně můžou rozřezat. Tomu, že bych v porodnici měla na porod skutečně klid, už nevěřím.“ Domluvila jsem a paní Lucie mi řekla revoluční myšlenku. „Musíte nejprve ochránit sebe a poté můžete ochránit dítě. Jestliže v porodnici nedokážete ochránit sebe, tak nebudete schopná ochránit ani dítě.“
Při návratu z kurzu domů mi manžel sám řekl: „Teď si vše potřebuji srovnat v hlavě. Dej mi na to čas.“ Zdá se mi to rozumné. Jsem ráda, že si to vyslechl a věnoval tomu celý den. Sama s tím mám problém. Víc od něj nechci.“

Z knihy ZnovuzrozenáSoňa Kolmanová