Básně

Aneb vítejte v krajině mého vnitřního světa

Básní jsem napsala za svůj život desítky. Nejvíc, nebo lépe řečeno téměř všechny vznikly do mých dvaceti let. Vždy mi byly velikou oporou,  pomohly v uvolnění emocí a zároveň poskytly potřebný nadhled či vhled. Někdy v těch dvaceti letech jsem si slíbila, že na jejich poselství potažmo poselství svojí Duše nezapomenu. Čerpám z nich dodnes. Přidržuji se jich jako kotvy a zároveň jsou mi kompasem kudy kam. V současné době vybízím k psaní básní i účastnice a účastníky workshopů, čtenářky i čtenáře mých knih. Často skládají básně poprvé v životě. V mé mateřské životní etapě s dětmi běžně veršujeme, hrajeme si s rýmy a přepracováváme texty, jiných autorů, které chrlí do světa i do lidského podvědomí negativní in-formace. Umění hrát si se slovem, vnímání jeho hloubky i síly a používání ho různými způsoby, patří  podle mě do základní výbavy zdravého Člověka.

Konečně říká se, že na počátku bylo Slovo...

STAŘÍK

Seděl tam s hlavou skloněnou
kdysi snad dobrodruh
když objevil se stařík
a možná - to byl Bůh
Snad připlul jen tak s ozvěnou
snad jak se čeřil vzduch
povídá:
hele mladej zbytečně marníš čas
máš deset deka na hřbetě
a klesáš v kolenou?
Tak koukej rychle nabrat dech
přehlížíš zelenou
Kdyby se někde setmělo
tak nelez pro svícen -
snaž se být vždycky měsícem.
Jo, idila je krásná věc
ale věčně? - k čemu by to bylo?
co může skrývat zlatá klec
vždyť by to unudilo
snaž se být vždycky měsícem
ne zrovna každý šroub se utahuje vpravo
necloumá sláva s každým
na něhož volaj bravo
když někdy přijde noc tmavá a dlouhá -
Ty vždycky buď měsícem.
Snad zmizel jen tak s ozvěnou
snad jak se čeřil vzduch
Možná že byl to stařík -
a možná to byl Bůh...

LG, 1993

Pohádka

Povídám Ti takovou pohádku,
co je pravdou,
kterou kde kdo přehlíží.
Pohádku o tom, že nádherný je ráno,
když se slunce probouzí
a nic nenahradí ten koncert ptáků
když ještě všichni spáči spí
...a víš Ty, co je to pravá tma?
Když svatí jdou, pochodujou
a bzučej bzučáci
když slunce vyjde maličko
sranda se střídá s legrací
a každý den je ráno zase nějak jiné
červené, míhavé, plačící, veselé, ospalé, líné,
a když už člověk jednou je...
Povídám Ti takovou pohádku
co je pravdou,
kterou kde kdo přehlíží

LG 1993

KREMŽSKÁ

Na stole hořčice - kremžská
za stolem, na židli - ženská
čmárá si slovíčka do svého sešitu
a spřádá moudrosti
v podkroví - v úkrytu
Na stole v podkroví láhev je s vínem,
zrcadlo baví se tím pobledlým stínem
Rozum už kalí se
HEJ AJ VAJ HEJ
Přistaň z těch oblaků
nohy na zem si dej
Jó, ženská s tužkou nic dobrého nevěstí
huš vařit knedlíky ty moje neštěstí

Zapatlaná od těsta tu řeší
otázky časoprostoru
rozbor ayhuascy
kvantovou fyziku
hranice mystiky
a definici lásky...
HEJ AJ VAJ HEJ
Pivo chci točený
víš jak jsem utahanej?
A doma mně čeká
hořčice kremžská
a za stojem na židli ženská

LG, 1994

PROTI PROUDU

Objevit třeba tajemství zenu...
A CO VAŠE DĚTI - mají se kde hrát?
Jít do sebe a zjistit co má cenu
Rozbít sklo
Postavit pevnost
Řád - mít svůj řád
Proti proudu...
proč nejít proti proudu?
Lehčí je pustit si televizi
Být kapkou v moři
Být hluchý slepý němý
Ztratit svoji vizi
Přestaň veršovat...

LG, 1993

Eden

Přemýšlím
o lidech
o věcech
o životě

Přemýšlím
o lásce
o touze
o nicotě

Přemýšlím
o zemích
o vztazích
o vesmíru

Přemýšlím
o víře
o bohu
o válkách kvůli míru

Přemýšlím
o filozofech
o vědcích
o poznání

Přemýšlím
o radostech
o starostech
o zklámání

Přemýšlím,
ale nedokáži nic vymyslet
Všichni měli bychom
to jablko vyzvracet.

ŽIJU SI

Žiju si tam mezi nebem a peklem
Potloukám se od hospod ke kostelům
a strašně miluju každičkou chvíli
každej ten okamžik,
kdy všechno je vždycky dobrý k něčemu
Ráda nakukuji do těch okének duší
svatým na obrazech v portálu
po zavíračce chlápkům v lokálu
a za těmi pohledy tuším vesmíry nekonečných příběhů
Někdy krotím sama sebe,
to když mozek dá se příliš do běhu
a neposedný jazyk by předhonit chtěl čas
Filosofií zamlžit jednoduchost
a technikou nahradit vlastní tupost

Někdy podrazí mi nohy sestřicka krutost
a najednou nevím, zda jsem správně tam,
kde zrovna jsem.
Tělovražda se odkládá na později
a zase se potloukám od hospod ke kostelům
a jako záložky mám v bibli pivní tácky

Žiju si tak mezi nebem a peklem...

LG, 1995