Shodou okolností bylo téma dvou dnešních vhledů/zrcadlení, vztah maminka&dcera. Dvě maminky a dvě dcery. Každá dcera úplně jiná a každá s „uloženým příběhem“ úplně jinde. Jedna si nesla vzorec chování svých předků „zavřené srdce“, druhá v paměti těla příběh znásilnění své maminky. Obě ženy stejné ve veliké snaze „být tou nejlepší mámou“, „hlavně nic nepokazit“, udělat „to nejlepší“. Jak lépe se k ní ještě chovat?Co jiného pro ní ještě udělat? Jak jí porozumět?…Dvě dcery. Každá uložený příběh svého rodu jiným způsobem. Obě s velikým rozhodnutím ho nepřijmout. Neopakovat. Obě se zprávou: „Mami TY jsi na prvním místě“. Neřeš mě. Řeš sebe. Buď ve své síle mami. Ať brečíš, křičíš, jsi zrovna smutná, tlustá, tenká…jakákoliv, nepotřebuji tvůj permanentní úsměv a za každou cenu vlídná slova…ale i tak zůstávej ve své síle. „Buď Královna na svém trůně,“ říkala jedna doslova.Dokážete si představit, že být „ve své síle“, není o dokonalé ženě, ale o autentické? Dokážete si představit, že majestnátně ctíte a držíte vlastní hodnotu/korunu a přitom se z vás valí potoky slz, protože máte zrovna náročné období? „Luci, dneska už toho na mě bylo moc a tak jsem na kluky řvala“, napsala mi dnes jedna přítelkyně, „…a pak…pak jsem jim četla pohádku a ta byla o drakovi, jehož síla byla i v jeho nejposlednějším fousu…a tak jsem musela připustit, že jsem taky drak.“ Právě s touto ženou jsme v rámci vhledů řešily proč má neustále tendenci se škrábat na hlavě. Zpráva byla: „Věnuj pozornost své síle, nech ji proudit až do posledního konečku vlasu. Buď ve své síle naplno.“ Takže tak, milé mámy