Zlatá klec – střípky z terapií

Vhledy zprostředkovávám téměř denně a příběhy, které se otvírají by skutečně stály za sepsání do knihy. Jednotlivé indicie, nitky souvislostí, vrstvy životních dějů, které k sobě patří napříč časoprostorem, síťování lidí, lidských podob, pohlaví, charakterů… Tak zrovna dnes. Ten příběh vypadal tak jasně a idylicky. Často otvíráme téma “práce”, “zaměstnání”…a ve své nejzdravější podobě naplňované poslání. Už před nějakou obou jsme se s klientkou věnovaly tématu strachu z toho, jestli až dokončí vysokou školu najde “práci”. Poselství jejích vhledů bylo svým způsobem jednoduché: “Naslouchej svému srdci. Nech se vést. Jsi majitelkou toho nejlepšího kompasu. Srdce je na prvním místě, hlava až potom určuje jednotlivé kroky.” 

A tak se stalo. Doslova vysněné pracovní místo včetně náplně práce, lidí, vizuální podoby, celkově “známé atmosféry”.  Vysněné pracovní místo, které zároveň ale z určitého úhlu pohledu přišlo dřív, než dokončení vysoké školy. Nevadí. Nic se neděje. Vše se dá řešit a škola nabízí individuální vzdělávací plán. Díváme se s klientkou do situace a zaměřujeme se na “nejlepší možnou variantu pro ni tady a teď v této její etapě života.” Skutečně mám ze začátku chuť jí variantu nástupu “do práce” a individuální studium potvrdit. Opravdu totož vnímám, že k tomu místu patří a má s ním jakousi sounáležitost. To vše ovšem do doby, než jen tak mimochodem řekne : “ On to byl nějaký zámek, nebo klášter, já nevím…” Ta věta je v záplavě jiných vět a informací úplně přehlédnutelná a sama žena přede mnou jí nedává žádnou důležitost. ALE … mně se v napojení na její energetické pole při slově “klášter” sevře žaludek, poleje studeno a kontrolka ve mně hlásí POZOR!!! Pozor to už tu minimálně jednou, ale pravděpodobně mnohokrát bylo. Netřeba opakovat. Odžito. Je čas posunout se dál. Past, která vypadá na první pohled tak lákavě a která je zároveň pastí začarovaného kruhu životního stylu, způsobu myšlení, životní energie…a hlavně ztrátou určitého zdravého druhu lidské svobody. Starodávný závazek, slib. Služba ve prospěch Bůh ví komu, ale rozhodně né sobě. Vhledy vydávají zprávu: Tudy  UŽ cesta nevede. Poděkuj laskavě a jdi dál. Všechno má svůj pravý čas. Není třeba se “o zaměstnání” bát. 

Přichází veliká úleva a radost zároveň i přesto, že na počátku našeho propojení byla také radost z vize, která se vlastně ukázala “Zlatou klecí.”  

Milá Luci, moc Ti děkuji 

Teď jsem si otevřela stránky té … a čtu:

2011

… je přestěhována do nových prostor v bývalém ….. klášteře, nyní L…Klášter od 1. 3. 2011 nese název….

A spojilo se mi to s tím, že v tom roce jsem spadla do toho období depresí…a ještě mi dědeček říkal, že v těch prostorách žila moje praprababička…

Tak to bychom zase měli .