Komu se nelení, tomu se zelení, aneb o penisech a dobře skrytém národním štěstí

Za jednu z nejšťastnějších zemí je považován Bhútán. V Bhútánu lidem nejde o nejvyšší hrubý domácí produkt – Gross National Product, ale o veliké národní štěstí – Gross National Happiness. Ne nadarmo se tomuto himálajskému království také říká „země penisů“. Penisy coby celospolečensky uctívané symboly hojnosti tam můžete najít vymalované téměř na každém domě. Samozřejmě se někomu může vkrádat otázka, proč tomu tak není u nás? I my tady přeci máme právo na národní štěstí.

Takový obyčejný příběh

Milí obyvatelé naší české kotlinky, neklesejme na mysli. Všechno tady máme. VŠECHNO. Důkazy? Jak je mým zvykem, podělím se s vámi o jeden náš partnerský příběh: Vyrazili jsme si s mým mužem zase jednou „ve dvou“, a protože počasí už bylo lehce podzimní, rozhodli jsme se pro cestu obytným vozem s veškerým jeho komfortem. Měli jsme v plánu společný oběd s „pracovní a také rodičovskou debatou“, poté něco pěší chůze po nejbližším okolí, no a závěrem nemalý doušek partnerské romantiky. Pracovně-rodičovská témata jsme nad dobrým obědem v krásné restauraci vyřídili, ruku v ruce prošlápli dosud neprobádané okolí a přišel na řadu zlatý hřeb celého dne. Můj muž by jisto jistě nechal auto zaparkované tam, kde bylo, a jen spustil rolety. Já však měla představu romantického místa, s oboustranným výhledem do krajiny. Ta vize, že budeme jen my dva a pohled z oken, jejichž strany lemují moje ručně háčkované záclonky. Mimochodem, ty záclonky jsou při běžném rodinném používání vozu všude možně, jen ne po straně oken. Mému muži se sice lehce orosilo čelo, ale hbitě naplánoval trasu, na které by dle jeho úsudku přesně takové místo mohlo být. Nachází se sice trochu jinde, než jsme, ale za chvíli tam budeme. Po chvíli docházíme k zjištění, že to asi nebude tak za chvíli, protože je objížďka. Atmosféra poněkud houstne, a když ještě ztratíme i tu objížďku, začínáme propadat panice.

Tvořivý mužský princip

Aby toho všeho nebylo málo, začne na nás zezadu troubit auto, které se nás už delší dobu snaží předjet. Uhýbáme do strany. Auto plné mladých lidí předjíždí a z jeho zadního okénka se do poloviny těla vysunuje mladík. Ukazuje nám vztyčený prostředníček. Hledíme na něj oba dva jako na magnet, od kterého nelze oči odtrhnout. Auto poté zahne na jednu z místních silniček a zmizí. Mlčky se na sebe podíváme. Nemusíme si nic říkat, oba máme pocit, že můžeme cestu zabalit. Vulgarita Českem vládne. Člověku je z toho smutno. Zklamaně se dívám na pohybující se háčkované záclonky na oknech. Nebude výhled, nebu
de romantika… Hrubost a hrubý národní příjem. Kam jsme to dopracovali. To by se v Bhútánu určitě nestalo. V Bhútánu vědí, že penis je symbol hojnosti, štěstí a síly. V hlavě mi zajiskří. „Jeď za ním! Jeď za tím autem!“ téměř volám. „Tam, tam musíme jet!“ „Víš, co nám vlastně ukazoval?“ Cestou vyprchávající tvořivý mužský princip se opět vlévá do mého řídícího muže a vjíždíme na stejnou silničku. Netrvá to dlouho a jsme na místě. Kolem našeho auta je z jedné strany les a z druhé pole s pasoucími se krávami. Krajkové závěsy zvěstují tu nekonečnou lehkost bytí. Tak lehkou, že i veškeré oblečení na těle neuvěřitelně tíží. Odkládáme ho. Znám hodně lidí, kteří věří tomu, že za tím „pravým dobrodružstvím“ se musí jezdit světa kraj. A nejenom za tím „pravým dobrodružstvím“. Za vším. Za štěstím, za penězi, za hojností. Netvrdím, že cestování a poznávání jiných způsobů života není skvělé. Je. Také miluji cesty a „jiné světy“. Chci jen říct, že za tím vším zmíněným není třeba cestovat. Je to možné. Ne nezbytně nutné. Všechno tady máme. VŠECHNO. Jde jen o ten správný úhel pohledu. Budiž pochváleno veliké národní štěstí.

Mrtvá slepice zlaté vejce nesnese

A mimo jiné. Víte, proč my ženy malujeme na Velikonoce vajíčka a muži nás šlehají pomlázkou? Vajíčka jsou zástupci plodnosti, prosperity a hojnosti a čerstvé proutky, ze kterých by měla být upletená pomlázka, zase nám ženám předávají do těla živou mízu. Ženský i mužský princip pěkně v akci. A klidně doma. Za chalupou.
PS: Pokud vás poněkud paralyzují hrubší synonyma ke slovu „penis“ či snad máte tendence se pohoršovat, objeví-li se kdekoli ve vašem okolí pozdvižený prostředník, a nedej Bože ještě s sebou máte děti, víte už, že k neblahým pocitům není důvod. Ba naopak. A ještě jedna zpráva: pokud, milé ženy, máte čas od času pocit, že je váš partner ten „největší čů…“ na světě, na základě tohoto textu můžete zůstat v klidu. Máte toho nejlepšího partnera, jakého můžete mít. Jinými slovy: tvořivý mužský princip je přítomen.

Článek jsem napsala pro Pravý domácí časopis a v  originále si ho můžete přečíst zde.

Lucie Suchá Groverová
Autorka knihy Aby porod nebolel, lektorka sebepoznávacích seminářů, kurzů prenatální přípravy prostřednictvím kresby v Maitree a mateřských a rodinných centrech a centrech osobního rozvoje v celé ČR i na Slovensku. Nezávislá publicistka, propagátorka vědomého těhotenství, porodu, rodičovství a lidství...