
O změně myšlení, propojení a odvaze znovu říct životu ano
————————————————————————————–
Na závěrečném setkání Dračí cesty jsme pracovali s tématy, která si každý z účastníků přinesl ze svého prenatálního období.
Jedné ženě automatická kresba ukázala závěr šestého prenatálního měsíce.
Ve vhledu se otevřelo téma hlubokého odporu vstoupit do života.
Důvodem nebylo, že by nechtěla žít,
ale že svět za hranicí maminčina těla vnímala jako nebezpečné místo.
V konstelaci jsme postavili maminku, tatínka, nenarozenou dceru a také samotný Svět.
Začal se odvíjet děj:
Maminka utíkala.
Nejen z těhotenství.
Utíkala ze svého života.
Nechtěla být tam, kde byla, ale zároveň nevěděla, kam jít.
Tatínek odešel také.
Muž, který ho v konstelacích zastupoval říkal, že když tam není jeho žena, neví, co by tam dělal. Raději se věnoval práci, světským záležitostem a tomu, co mu život zrovna nabízel.
Mezi nimi zůstalo samo nenarozené dítě s pocitem osamění.
S pocitem „Pasti“.
S pocitem beznaděje.
Hledali jsme cestu, jak tento obraz proměnit.
V jednu chvíli promluvil Svět.
Řekl ženě/matce, že nabízí nekonečné množství možností,
ale že její cesta ke světu nevede přímo.
Vede přes její vlastní dítě.
Žena se musela nejprve odhodlat ke změně svého dosavadního způsobu myšlení.
Dovolit si připustit, že existuje i jiná cesta, než jakou dosud znala.
Pak udělala první krok a
propojila se se svou dcerou.
V tu chvíli se začalo měnit všechno.
Dceři se ulevilo.
Svět udělal krok směrem k nim.
Později si žena uvědomila ještě něco.
Seděla za svou dcerou a podpírala ji oběma rukama.
Najednou řekla:
„Bylo by mi mnohem lépe, kdyby jedna z těch rukou byla muže/táty. “
Poprvé pocítila, že vedle ní existuje místo pro muže.
Ne proto, že by sama nebyla dost silná,
ale pro to uvědomění, že nemusí a nechce všechno držet sama.
Objevilo se téma spolupráce.
Muž na místo vedle ní nechtěl a mluvil o tom, že když o něj nejeví zájem, jsou i jiné ženy.
Mezitím však žena objevila své ženství.
Nepodbízela se.
Neprosila.
Začala si užívat, jaké to je být ženou.
Bylo to pro ni nové.
Začala tančit.
Smát se.
Zářit.
Nabízela muži šťavnaté ovoce.
Jen tak.
Pro radost.
Objevovala krásu svého ženství.
Ne kvůli němu.
Kvůli sobě.
Vůbec neměla obavy z jiných žen.
Věděla, že dokáže být absolutně jedinečná a ne zas tak jednoduše nahraditelná.
Muže to zaujalo a přitáhlo na místo vedle ní.
Seděli vedle sebe a každý jednou rukou podpíral svou dceru.
Druhou rukou se drželi navzájem.
V tu chvíli se přiblížil i Svět.
Nestál už proti nim, ale stal se součástí jejich propojení.
Poselství téhle konstelace:
Svět se nemění tím, že před ním utíkáme.
Nemění se ani tím, že za ním běžíme.
Svět se s námi začne propojovat ve chvíli, kdy se propojí to podstatné uvnitř nás.❤️
#rodinnekonstelace #osobnirozvoj #vedomevztahy #zenskasila #muzskasila