Střípky z terapií – Vesmírný dobrodruh

Posadil se do křesla přede mnou a řekl: “Mám pocit, že nemám žádný problém.” 

Zasmála jsem se. Už když jsem ho viděla vstoupit  do dveří, nějaký pocit ve mně žasnul nad tím co vnímám. Vtělený Anděl v bundě značky Adidas(nebo nějaká jiná značka to možná byla).

“Oka, tak si spolu můžeme dát čaj a zase se rozejít”, říkám mu.

“To ne, chci to zkusit. Slyšel jsem o Vás a moc mě to co děláte zajímá.” 

Říkejme mu třeba Baku. Můžeme mu říkat také Člověk, nebo dejme tomu Muž. Mladý Muž. Ve své pravé podobě byl & je Vesmírný jezdec. Kosmický dobrodruh. Setkala jsem se s NÍM…s takovým pojetím života v těle člověka určitým způsobem…poprvé. Energii měl soustředěnou do sebe. Téměř žádným způsobem mu neunikala a když, dříve či později si ji opět “stáhnul” k sobě. Pevné, ale tepající  enrgetické jádro, které září do okolního prostoru. Nedělá to nijak. Prostě to tak je. Kosmický dobrodruh, který si přišel vyzkoušet život člověka. Jen tak. Pro zajímavost. Pro radost. Pro zvídavost. Pro prožitek. Člověk bez karmy i dharmy. Není minulost. Není přítomnost. Všechno je teď. Není kam jít, protože už je hotovo. Prostě čiré tady a teď, na kterém není co víc tvořit, ale se kterým se dá zakoušet různé varianty života. Člověk, který nedělá  svým způsobem “nic”(o nic se nemusí usilovně snažit) a přitom čeří vody zajetého společenského systému. “Normy”. 

“Vnímám, že jsem tady nějak pro druhé, ale co já? Co můj život?Budu mít třeba někdy “normální rodinu”? 

Mít rodinu je…může být…jeho svobodná volba Tady a Teď, ale “normální” se nekoná. V kosmickém prostoru čekají další Vesmírní jezdci(případní potomci). Můžeme jim říkat Kosmičtí dobrodruzi. Energii mají soustředěnou do sebe. Pevné enrgetické jádro, které září do okolního prostoru. Nedělají to nijak. Prostě to tak je. Kosmičtí dobrodruzi, kteří si chtějí vyzkoušet život člověka. Jen tak. Pro zajímavost. Pro radost. Pro zvídavost. Pro prožitek. Lidé bez karmy i dharmy. Bez minulosti. Bez přítomnosti. Všechno  Teď. Není kam jít, protože už je hotovo. Čiré Tady a Teď, na kterém není co víc tvořit, ale se kterým se dá zakoušet různé varianty života. Lidé, kteří nedělají  svým způsobem “nic” a přitom čeří vody zajetého společenského systému. “Normy”. 

Říkejme mu třeba Baku. Pokud se rozhodne, že rodinu mít nebude, bude to jinak. Bez jakýchkoliv dopadů na něj. Bez okolností. Příběh rodiny do které se narodil, není jeho zodpovědnost(ta jde za každým jednotlivým “účastníkem rodiny”. Oni “zájemci čekatelé”(potencionální potomci) se naladí(nalodí) jinam. Jen tak. Pro zajímavost. Pro radost. Pro zvídavost. Pro prožitek.

No problem. 

Lucie TaRa Groverová
Autorka knihy Aby porod nebolel, lektorka sebepoznávacích seminářů, kurzů prenatální přípravy prostřednictvím kresby v Maitree a mateřských a rodinných centrech a centrech osobního rozvoje v celé ČR i na Slovensku. Nezávislá publicistka, propagátorka vědomého těhotenství, porodu, rodičovství a lidství...