„Zámek“ – střípky z individuálních terapií

Sedí přede mnou mladá těhotná žena. Má pár dní do porodu. Důvod proč jsme se sešly jsou její chvilkové panické strachy, které se průběžně každý den na pár minut dostaví. Nemá strach z porodu, ale z budoucnosti. Během společného sdílení jejího příběhu se dostáváme k tématu “žárlivost”. Otevírá se nám příběh jejího partnera, její potřeba monogamního ”jistého” vztahu a jeho na první pohled a možná i pohledů několik “nespoutanost”. Vhlížíme do příběhu muže, který navenek působí velmi aktivním, “svobodným” a “svobodomyslným” dojmem, při hlubším ponoru nacházíme velikou touhu po pevném silném vztahu a zakořenění a zároveň veliké obavy a strach z navázání partnerského, ale i jakéhokoliv lidského pevného vztahu. Vynořují se témata jako “vyčerpání”, “zavalení”, “přetížení”, “bezmoc”, “nezralost”… Žena mi následně vypráví příběh, který od svého partnera zná.

Otec opustil rodinu a žena/maminka zůstala s několika dětmi sama. Na nejstaršího syna byla doslova uvalena role, která náležela jeho otci. Bere si i když poněkud nedobrovolně zodpovědnost za matku i sourozence. Celou situaci řeší po mnoha letech odchodem “pryč”…. až do jiné země. V jeho osobním životě však zůstává stopa v podobě strachu z navázání vztahů. Strachu z toho, že se vše bude opakovat. Strach ze zavalení a ztráty osobní svobody. Navenek zůstává muž působící velmi aktivně (téměř jakoby se nemohl ani na chvíli zastavit, aby nebyl lapen), svobodně, svobodomyslně, přelétavě…jeho partnerka, která touží po pevném monogamním vztahu a “její” chvilkové panické strachy.

Z konzultace odchází s pochopením a prvním krokem kterým může přispět ke změně. Nebrat chování svého partnera “osobně”, protože se z jeho strany nejedná o odmítání její osoby, nebo nezájem o vztah. Jde o ránu, která bolí, prostor, čas a podmínky potřebné k uzdravení…a Člověka, který to pro toho druhého udělá. Který pochopí a vytvoří zázemí pro léčení. V domorodých kulturách existuje zvyk: Když se žena a muž sezdají, dostanou jako dárek vyřezávanou sochu ženy a muže, které spojuje zámek. Při bližším pohledu na zámek, je vidět do klubíčka schoulené dítě. Zámek/dítě není od toho, aby ty dva spoutával, ale abychom se společně jeden prostřednictvím druhého léčili, uzdravovali a navraceli zpět zase sami k sobě.