Porodní příběh : ADAM MICHAEL

Mysteria

V noci mne budí prudké poryvy větru ozývající se za okny. Les mohutně šumí a je k nerozeznání od bouřícího moře. Je to veliká síla, která mne nenechává bez respektu a veliké pokory. Vítr přichází s mírným hučením, které postupně nabírá na intenzitě, vytváří hlasitou zvukovou vlnu a zase pozvolna utichá.Vše se děje v intervalech. Začíná…pozvolna zesiluje…graduje…utichá.

Je fascinující, jak se scénář za oknem podobá tomu, co se odehrává v mém těle.V jednu chvíli vše probíhá naprosto totožně. Porodní proces nabírá na intenzitě. Jsem propojená sama se sebou, svým dítětem, svojí rodinou i okolní přírodou.Ideální stav pro zrození nového Človíčka…

Den je krásný slunečný.Je sobota. Náš rodinný život probíhá jako kdykoli jindy.Děti běhají po zahradě. Připravuji oběd, syn zametá koupelnu a muž jí následně vytírá(konečně uklidil to šílené čerpadlo, které tam zůstalo od léta…tak dlouho jsem ho o to žádala… )

Poslední přípravy

Stále nemáme pro Človíčka jméno.Necháváme vše plynout.

Odpoledne trávíme v rytmu hudby, tančím téměř u všeho(loupu brambory, myji nádobí…) a děti z toho mají velikou radost.Čas od času se pravidelněji zastavuji a soustředěně spirálovitě pohybuji pánví.Mé dcerky se nadšeně přidávají a s veškerou vážností a soustředěností pohybují svými zadečky.Naše malá ženská komunita je nádherně posilující.

Během odpoledne děti přinášejí kruhy a opět všichni krouží a krouží…Při hovoru s nejstarším synkem(o japonských bojovnících) strhávám nevědomě i jeho a tak se musíme oba smát, když i on během hovoru začne vlnit svým tělem.K večeru už nevydrží ani můj muž a v pravidelných intervalech rotujeme všichni. V průběhu dne občas muž, nebo dvouletý syn hrají na jambe-buben.

Kolem osmé začne večerní rituál v podobě večeře, mytí, zubů, pyžam, pohádek…v režii muže.

Mě zbývá dokončit poslední fázi „placentové deky“. Sešít všech devět háčkovaných čtverců k sobě. Sešívám převážně ve stoje, setrvávám v krouživých pohybech a hraje hudba…trefit se jehlou tam kam potřebuji je docela dobrodružné. Stále častěji odkládám „deku“ a procesy v mém těle zhluboka prodýchávám, nebo prozpívávám. Musím se pevně držet všeho co mi příjde pod ruce.

Zrození

Placentová deka je dokončena, děti jsou připraveny na spaní.Je 21. hodin.Dávám všem dobrou noc a odcházím do koupelny.

Tam zapaluji velikou svíčku a chytám se držadel křesla.“Babi jdeme na to“ “Všichni moji blízcí, buďte prosím se mnou“

Vlny které procházejí mým tělem jsou ohromné, vše jde velice rychle.

Vracím se ještě do kuchyně a prosím muže, aby zklidnil psa, který venku neuvěřitelně štěká a vyje.Nikdy jsem ho tak nepřetržitě šílet neslyšela.

Opět se vracím ke křeslu.Síla, ohromná síla, kterou je potřeba ústy vypouštět ven.Uvědomuji si pocit, že kdybych neotvírala ústa- puknu, prasknu, rozletím se na miliony kousků…

Zpívám jak o život.Zpívám pro Život.

V 21.24.hodin(9.4.2011) připlouvá na svět náš nový člen rodiny.O nějakou dobu později mu dáváme jméno Adam Michael.

Je nás sedm – statečných.

Adam příchází na svět způsobem lotosového porodu.Spolu s ním přichází znovuzrození nejen nás rodičů. Přichází ohromná regenerace a síla.

Později se dočítáme, že význam jména Adam je „člověk“. Význam jména Michael  je „podobný Bohu.“

“ Dřív než se lotos stane lotosem, musí se prodrat bahnem…“

Děkuji za všechno, Ady. Miluji tě.

 

Lucie Suchá Groverová
Autorka knihy Aby porod nebolel, lektorka sebepoznávacích seminářů, kurzů prenatální přípravy prostřednictvím kresby v Maitree a mateřských a rodinných centrech a centrech osobního rozvoje v celé ČR i na Slovensku. Nezávislá publicistka, propagátorka vědomého těhotenství, porodu, rodičovství a lidství...