Co takhle třeba proplést či proháčkovat se svým těhotenstvím či porodem? Připadá vám to absurdní? Tak trochu popořádku. Co je to placentová deka? Může vás napadat všelijaké vysvětlení, ale je to prosté. Přikrývka, která má barvu placenty (fialovo-modro-vínovou) a děťátko se do ní zabalí následně po porodu. Barva, na jejíž vibrace bylo celých devět měsíců zvyklé, mu pomáhá adaptovat se na nové prostředí, vnější svět. Deky a přikrývky nejrůznějších kvalit se dají samozřejmě, jako dnes už snad téměř vše, koupit. Nicméně mateřská energie a také příběh, který do ní žena při jejím vytváření vloží, je jedinečná a nenahraditelná. Deku můžete samozřejmě vyrobit dle své fantazie. Uplést či uháčkovat… nejlépe však z ovčí vlny Merino.
Při jakékoli opakované činnosti se v těle přirozeně snižuje hladina adrenalinu. Pomáháte tím tedy jednak sama sobě, ale i děťátku a okolí. S dítětem se na sebe tímto způsobem také ladíte, doslova a do písmene vibrujete ve stejných frekvencích, což je velmi důležité pro co nejpřirozenější a nejjednodušší způsob porodu. Moje vlastní zkušenost Když jsem čekala naše páté dítě, rozhodla jsem se, že mu placentovou deku uháčkuji. Čas od času jsem se do tvoření pustila, až přišel den D a já velmi dobře věděla, že človíčka budu mít co nevidět ve svých rukou. Deka ale nebyla hotová, a tak nezbývalo než ji dodělat. Porodní vlny procházely mým tělem a přede mnou byl úkol doháčkovat všech devět čtverců, které ji tvořily. A poté je k sobě sešít. Ženy, které zažily onu ohromnou dynamiku porodu, jistě tuší, že jde o poctivé Zenové cvičení :-). Zároveň se jedná o činnost velmi podpůrnou porodnímu procesu, protože: 1) Soustředíte se na to, co právě děláte, a tudíž nerušíte své rodící tělo myšlenkami a aktivováním racionální části mozku. 2) Snižujete zároveň hladinu adrenalinu sobě, dítěti a vlastně všem, kteří jsou v tu chvíli ve vašem prostoru. V době těhotenství a porodu obzvlášť je ženské tělo velmi citlivé a odchytává jakoukoli nervozitu v okolí. Nervozita je křeč. A křeč není dobrý stav ani pro těhotenství, ani pro porod a konec konců ani pro život sám.
Tehdy jsem tedy deku pro svého syna dokončila. Mohl klidně připlout. Dala jsem všem dětem, právě se ukládajícím ke spánku, ještě pusu na dobrou noc a odešla do koupelny. Za půl hodiny byl náš nový člen rodiny mezi námi. Chytila jsem si ho do svých rukou, které ještě před malou chvílí háčkovaly. Jaké bylo moje překvapení, když o rok později vyprávěl v klubu Lávka Michel Odent o dřívějších porodních asistentkách, které u porodu pletly právě z důvodu snižování adrenalinu v porodním prostoru. Což takhle vzít to do vlastních rukou? 🙂 P. S.: Když mám někdy pocit, že nevím co dřív, sednu si a beru háček do rukou. Kolem mne se může dít cokoli. Háčkuji. Vnitřní i vnější aktuální situace se uklidní a v pravý čas vyplyne i ten jeden jediný nesprávnější a nejefektivnější postup. Konání nekonáním se tomu také říká 🙂
Článek jsem napsala pro Pravý domácí časopis a v originále si ho můžete přečíst zde.