Odolnost

Sedím v úplné tmě. Jsem stejně tak jako všichni přísedící promáčená svým vlastním potem. Prsty zarývám do chladivé země a celou svou bytostí se soustředím na znějící posvátné písně. Je jaro a právě probíhá obřad potní chýše.
O tři měsíce později opět sedím ve tmě, promáčená svým vlastním potem. Prsty zarývám do kuchyňského křesla a celou svou bytostí se soustředím na zpěv. Na svět přichází synek Kryštof Šimon.

Písni která ho provedla vstupní branou do života, dal její autor název: Creator Have Pity On Us And Hear Our Prayer.

Kdo vlastně je onen autor – muž s havraními vlasy a bílou holí, kterého jsem poznala při již zmíněném obřadu znovuzrození?

“INDIÁNSKÁ ZEM”

„Jsem členem kmenů Shosone Paiute z indiánské rezervace Duck Valley“, říká.

ARNOLD WILLIAM THOMAS.

Tato rezervace se nachází v severo-východní Nevadě a jihozápadnim Idaho. Jediné město této rezervace se jmenuje Owyhee.

Na území Nevady byl lid Shosonů přemístěn vládou Spojených států v roce 1877. Jejich posledním známým domovem byl Great Basin.

Podobně se zacházelo s lidem Paiute, který byl přemístěn na sousedící území v Idaho

Vláda Spojených států plánovala, že se tyto dva kmeny vzájemně zlikvidují.

Před příchodem bílých lidí oba kmeny putovaly po celém území dnešní USA a jihu Kanady.

KRYŠTOF KOLUMBUS A KULTURNÍ INTEGRITA

Ve středověku bylo utlačování domorodých národů uzákoněno bulami a dekrety, které vydal papež Alexandr v době, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.Tyto papežské dekrety zaručily Evropanům nadvládu nad územím, které dříve po tisíciletí obývaly domorodé národy.Vydání těchto území zahájilo katastrofický sled událostí a ačkoli byly tato listiny sepsány před pěti sty lety, nikdo je dosud neodvolal.

Historickým a vědomým cílem kolonizátorů a misionářů bylo narušení kulturní integrity.Prvním nástrojem manipulace s americkými indiány a mnoha jinými domorodými národy po celém světě byla škola, která převracela jejich základní kmenové hodnoty.Děti měly od útlého věku zakázáno hovořit svým původním jazykem či dodržovat původní tradice.Ve škole trávily zpravidla devět měsíců v kuse, což oslabilo vliv jejich rodin i vazbu na původní kulturu.

Další a další generace jsou poznamenány.Poničená sebeúcta, vykořenění, ztráta tradic.Generační trauma, které neustále zasahuje i do života dnešních mladých lidí…..

„Na střední škole jsem byl vybrán jako jediný za Nevadu mezi elitní fotbalové a basketbalové hráče. My goal was to play collegiate sports. Mým cílem bylo hrát kolektivní sporty. Snil jsem o tom, že budu profesionální sportovec a zdálo se, že všechno je na dosah.Byl jsem na cestě k dosažení svého cíleAs schools in the Western United States began recruiting me, I was well on my way to achieving that goal.

In the spring of my sophmore year, my father committed suicide. Jednoho jara můj otec spáchal sebevraždu. His death had a great impact on myself and my family. I lost all harmony and balance.ŽMy life was thrown into a tail spin.ivot se mi otočil vzhůru nohama a moje dosavadní rovnováha byla velice narušena V následujícím létě , jsem si jednoho dne vzal 30-revolver, vložil ho pod bradu a zmáčkl spoušť. Rozdrtila se většina kostí v mém obličeji.Bylo mi osmnáct. Pokusil jsem se zabít, protože jsem nebyl schopen vyjádřit své myšlenky a pocity“

Sebevražda Arnoldova otce, kterou již dříve předcházela sebevražda dědečka, měla hluboký dopad na něj samotného i celou jeho rodinu. Snažil se utopit svůj zármutek v pití alkoholu a braní drog.Tento způsob života ho přivedl k pokusu o sebevraždu, který vážně poškodil jeho tvář, způsobil úplné oslepnutí a několik let bez možnosti mluvit.Velice náročné životní období se mu podařilo zvládnout za veliké podpory své rodiny, přátel a kmenového společenství.Pomalu se začal ze zdecimovaných kusů, skládat zase dohromady.

Nyní říká, že jeho pokus o sebevraždu byl pro něj vlastně dar, namísto tragedie.Při hledání vlastní smrti našel nový život.Ztratil svou schopnost vidět a získal neocenitelný nadhled, takže nyní sám může druhým pomáhat zvládat emocionální bolest.

„Když jsem se začal vzpamatovávat, zapojil jsem se do našich kmenových léčebných obřadů: Tance Slunce, obřadů s dýmkou, vision questů, potních chýší, peyotlových obřadů…..

Síla Owyhee je ve veliké propojenosti a blízkosti členů celého kmenového společenství a jejich ochotě si pomáhat.Podpora všech mi pomohla najít novou vůli k životu a jeho obnově.Odešel jsem do Salt Lake City na rehabilitace a zařadil se do programu pro nevidomé a zrakově postižené.Podstoupil jsem kolem třiceti operací.

Dostal jsem druhou šanci…

Pro začátek jsem si vyhotovil seznam malých cílů, kterých chci dosáhnout a definoval si co pro mne znamená úspěch.

První cíl pro mne znamenal dostat se z postele.Další, naučit se jíst prostřednictvím svých úst….další naučit se žít samotatně jako slepý člověk.Naučil jsem se Braillovo písmo, používat slepeckou hůl, vařit, uklízet, prát.Bylo mi řečeno, že nebudu moci dělat dvě věci – řídit auto a číst tištěný materiál.“

Jakmile Arnold dokončil rehabilitační program, byl přijat na Karlovu Univerzitu v Utahu.V roce 1997 získal titul v oboru psychologie a o dva roky později magisterský titul v oboru sociální práce, s důrazem na individuální, skupinové a rodinné poradenství.

ŽIVOT JAKO VIZE

„Od roku 1990 vyprávím svůj příběh jednotlivcům, rodinám, komunitám s nadějí, že získají víru, sílu a motivaci žít plný život s vděčností za to, co mají.

Po mém pokusu o sebevraždu jsem žádal stvořitele, aby mi ukázal směr a cestu kterou se mám vydat.Pak jsem tomu co mi bylo vyjeveno musel věřit. A to bylo těžké Důvěřovat. Věřit životu. Musel jsem se probudit. Musel jsem odpustit sám sobě za pokus se zabít. Musel jsem požádat Boha o odpuštění a teprve poté jsem byl schopen požádat o odpuštění svoji rodinu a blízké. Musel jsem zlepšit vztahy s těmi kteří jsou na živu i s těmi, kteří již odešli. Pomocí hovorů s mými blízkými a ceremoniálních obřadů jsem byl schopen pustit svůj smutek a pohnout se kupředu. Sjednocením tradičních duchovních učení a západních terapeutických metod jsem prošel bolestí a našel jsem určitou harmonii a vyrovnanost.

PROČ? To byla otázka na kterou se mne ptali.

PROČ? To je běžná otázka na kterou se ptají prarodiče, rodiče, příbuzní, kteří ztratili sebevraždou někoho milovaného. V některých komunitách, kde pracuji jsou myšlenky na sebevraždu denním chlebem. Skličující je fakt, že sebevraždy v naši komunitě mají čím dál větší věkový rozsah. Vzít si život se již podařilo jak desetiletým, tak stařešinům našeho kmene.

Stávám před našimi lidmi celé země a pokouším se na tuto otázku odpovědět. Existuje mnoho důvodů proč k tomuto dochází. Pro mnohé z nás je to neschopnost vyjádřit naši duševní a emocionální bolest  hluboko v nás a sdílet ji s ostatními. Někteří si myslí, že se o nás nikdo nezajímá, nikdo nám nerozumí a že se náš život nezlepší. ČASTO ZTRÁCÍME NADĚJI A VÍRU A UPADÁME DO DEPRESÍ. PAK JE JEDNODUŠŠÍ SI ZAČÍT MYSLET, ŽE SEBEVRAŽDA JE TOU SPRÁVNOU REAKCÍ. Trvalé řešení dočasných problémů.

Naše tradiční duchovní učení říká, že život je dar.

Sebevražda není historicky součást naší kultury. Vzít si život, je sobecký akt. Jsme tu pouze na určitý čas a nemáme právo si ten čas zkrátit. Někteří naši stařešinové říkají, že když jednotlivec spáchá sebevraždu, jeho duše zůstává uvězněna na zemi až do té doby, kdy měl odejít přirozenou cestou. Je naše vědomá volba starat se – nebo ne a my původní obyvatelé naší země musíme být silnější a mít soucitnější postoj k problémům způsobujícím sebevraždy.

Už přes dvacet let jsem úplně slepý – žiji ve světě temnoty. Podpora mé rodiny a přátel byla a je pro mne klíčová v utváření osobnosti kterou jsem dnes. Naše vzájemná podpora je životně důležitá na snižování podílu sebevražd v komunitách. Může to znít směšně, ale nikdy nevíte, kdy úsměv, objetí, poplácání po zádech nebo slova útěchy mohou změnit člověku život.

Otázka, kterou pokládám při mých cestách je : Jaká je vaše vize?

Sny a cíle vás samotných, vaší rodiny, komunity, národa… jsou důležitými vizemi na kterých je potřeba pracovat.I když nevidím svýma fyzickýma očima, přesto vnitřně vidím, jak sebevraždy v našich komunitách mizí.

Je potřeba vzájemně sdílet osobní boje a vítězství. Modlím se za to, abychom se sjednotili v odolný lid.“

ODOLNOST

Jedním z hlavních témat, kterým se Arnold věnuje je osobní odolnost. Popisuje jí jako schopnost odrazu od jakékoliv negativní či pozitivní zkušenosti v životě. Jako proces hledání, vlastní odolnější povahy.
Součástí tohoto hledání je důležitá schopnost pochopit, že život je nepřetržitý proces učení. Život je jako kruh. V rámci tohoto kruhu se můžeme naučit mnoho věcí. Kruh se může ohýbat nebo dokonce rozbít na mnoho kusů.Úžasná je možnost, poskládat kousky znovu dohromady. A tak vytvořit nový kruh, který umožňuje integrovat nalezené znalosti a moudrost ze zkušeností, které dříve způsobily narušení.

„ Odolnost je intuitivní a pro mne i spirituální záležitostí.Domorodí lidé po tisíce let využívají čtyři základní elementy, aby si udrželi vyrovnanost. Spojením s těmito prvky prostřednictvím modlitby byli domorodí lidé vždy schopni najít vnitřní klid, a nezáleželo na tom jakými traumaty tragediemi nebo naopak pozitivními zážitky procházeli.

Byli schopni držet se své životní linie, přijmout různé zkušenosti, přizpůsobit se jim, najít krásu v jakékoliv situaci a co nejlépe jí využít. Naše tradice jsou velmi velmi staré, stovky a tisíce let,“ říká Arnold.

„Písně a jazyk obsažený v obřadech mne spojuje s minulostí a pomáhá mi udržet vyrovnanost v životě – v mé mysli, v mých emocích , v mém fyzickém těle.

Na střední škole jsem od těchto obřadů upustil, ale jako starší jsem se k nim vrátil. Hudba, které se také věnuji mi slouží jako další prostředek k uvolnění a meditaci.

Sebevražda nediskriminuje. Nezáleží na tom jaké jste rasy, náboženského vyznání nebo do jaké patříte sociálně – ekonomické skupiny. Neexistují žádné zákony nebo hranice, pro toho, kdo k sebevraždě inklinuje. Ale, jeden fakt je jasný: vlastní zničení způsobí devastaci těm, kteří zůstanou.“

Od roku 1999 pracuje a přednáší po celých spojených státech a Kanadě a svou specializaci klinickou terapii vidí jako možnost, jak pomáhat a inspirovat mladé lidi. Když může překonat nepřízeň osudu on, pak mohou i oni překonat překážky na svých cestách. Uvědomuje si, že téma jakési „vykořeněnosti“se netýká jenom domorodých američanů.

Mnoho lidí, které na svých cestách potkává pochází z rozvrácených rodin, smíšených manželství, nebo mají rodiče, kteří s nimi špatě zacházejí.

“Chci jim ukázat, že mají schopnosti to překonat a vytvořit si lepší život, ale sami musí chtít.“

Přesto, že je slepý nezanevřel ani na sport.

Jako bývalá basketbalová hvězda trénuje mladé basketbalisty s pomocí vidícího asistenta.Učí je různým hráčským technikám a pomáhá jim s vizualizací všeho co dělají.

„Říkám jim, že stejně tak jako v životě, je nejprve potřeba vybudovat základy a na nich poté stavět. A také že ve sportu i v životě je 90% mentální záležitost a z 10% fyzická.Dobře mentálně zpracovaná hra, je vyhraná ještě před tím, než se odehraje na hřišti.

Při svých přednáškách také vyučuji posluchače práci s vizualizací.Chci po nich, aby zavřeli oči a pracovali s pozitivními představami.Tímto způsobem lze napomoci tomu, aby se životní situace ubíraly pozitivním směrem.“

Co vlastně máme s domorodými muži společného?

Několik generací čechů byla „odkojena“ Rudým gentlemanem Vinetouem. Pro mnoho lidí, prostřednictvím tohoto přiběhu byli položeny základy čestného chování. Kolik kluků trpělo, když učitel objevil, že si místo doporučeneho vzdělávání, čtou indiánky pod lavicí? Pro mnoho lidi v době totality, byla toto jedna z možností jak se alespoň dočasně vymanit z jejího područí.

I naše společnost prochází jakýmsi generačním traumatem. Nebyla snad i v  naší české společnosti spachaná genocida? Genocida duchovni?

Hranice jsou otevřeny a domorodí gentlemani tedy mohou se svým poselstvím přijít přímo k nám.

Tentokrát už ale nejseme pouhými diváky a snílky u knih či televizních obrazovek.

Všechno je to doopravdy.

Slovy Arnolda :“Pojďme vzájemně sdílet osobní boje a vítězství.“

Okruh témat, kterým se Arnold W.Thomas věnuje:

1)Osobní odolnost
2) Identifying and overcoming self destructive behaviors 2) Zjištění a překonání sebedestruktivního chování
3) Attaining your dreams by setting short and long term goals 3) Dosažení životních snů , stanovením krátkodobých a dlouhodobých cílů
4) Defining success 4) Definování úspěchu
5) Maintaining success by utilizing family, friends and community support 5) Pokračující úspěch s využitím rodiny, přátel a komunitní podpory
6) Substance abuse prevention and intervention strategies 6) Prevence zneužívání návykových látek a intervenční strategie
7) Suicide prevention and intervention strategies 7) Prevenci sebevražd a intervenční strategie
8) Post traumatic stress disorder (PTSD); culturally relevant interventions 8) Posttraumatické stresové poruchy (PTSD), kulturně relevantní intervence
9) Grief and loss: the process of letting go 9) Proces „nechat jít“
10) Identity: importance of Indigenous culture and traditions 10) Význam domorodé kultury a tradic
11) The value of education 11) Hodnota vzdělání
12) Finding and maintaining balance within the physical, emotional, mental and spiritual dimensions 12) Hledání a udržení rovnováhy v rámci fyzického, emocionálního, duševního a duchovního rozměru
13) Stress and anger management strategies 13) Stres a hněv – strategie řízení
14) Learning to live with disabilities 14) Život s postižením
15) Leadership 15) Vedení
16) Spirituality: The journey to inner peace 16) Spiritualita: Cesta k vnitřnímu míru
17) WHY DO YOU WANT TO LIVE!! 17) Proč chcete žít!