Krása nedokonalosti

Vyrostla jsem svým způsobem v téměř kouzelném prostředí nekonečné tvořivosti. Moje babička byla švadlena a pracovala vždycky z domu. Nikdy nedocházela do žádného zaměstnání, měla svou dílnu v krásném domě s ještě krásnější zahradou. Nevím, jak to tehdy za komunistů dokázala, ale bylo to tak. To, co ale vím, byl fakt, že ani ve stáří nedostávala žádný důchod. Taková státní odměna za nezávislost. Babička bydlela jen kousek od barrandovských ateliérů, a tak byly jejími zákaznicemi i herečky nejslavnějších jmen. Všude byly nádherné látky, nitě, krajky… Vzduchem se nesla vůně žehličky. Milovala jsem to. Můj táta byl takový všeuměl, a co se řemesla týká, neznám ho jinak než s jakoukoliv prací, která souvisí s domem či zahradou. Vždycky si u práce pískal. Byla jsem nadšená, když pracoval se dřevem a já z hoblin jako holka vytvářela obrazy nejrůznějších druhů. Táta postavil celý náš dům, který svou originalitou jistě nebyl k přehlédnutí. Stěny koupelny, včetně umyvadla, vany i toalety, byly obložené oblázky, které byly jeden po druhém poctivě sesbírány na břehu Berounky. Tehdy se to asi ještě smělo. Dodneška jsem těmi kameny postižená a dávám je všude, kde je nějaký prostor. 🙂

Zacíleno na cín

Maminka pracovala jako aranžérka, a tak jsem jako dítě trávila hodně času ve výtvarné dílně, kde jsem měla přístup k jakýmkoliv materiálům a barvám. Ani v domácnosti neměla problém cokoliv z čehokoliv vyrobit a veškeré oblečení, které jen bylo možné, mi vytvářela sama. Nikdy jsem díky ní nebyla konfekční typ a to mi v mnoha oblastech života zůstalo dodnes. 🙂 Až v dospělosti jsem si uvědomila, že takzvané „zlaté ruce“ nejsou součástí každého člověka a dostala jsem díky své rodině do vínku veliký dar. Mojí současnou velikou láskou je práce s cínem. Dekoruji především sklo všeho druhu, ale ráda pracuji i se dřevem, keramikou, zkrátka vším, na co lze měděnou pásku, která je základem cínového designu, nalepit. Líbí se mi, když jsou nedokonalosti vzniklé řemeslnou výrobou vidět. Považuji za krásné, když všechny výrobky nevypadají stejně. Ohromně mě baví recyklovat staré nebo rozbité věci a vytvářet z nich nové, ještě zajímavější, než byly původně. Miluji věci, které mají svůj jedinečný příběh.

Článek jsem napsala pro Pravý domácí časopis a v originále si ho můžete přečíst zde.

Lucie Suchá Groverová
Autorka knihy Aby porod nebolel, lektorka sebepoznávacích seminářů, kurzů prenatální přípravy prostřednictvím kresby v Maitree a mateřských a rodinných centrech a centrech osobního rozvoje v celé ČR i na Slovensku. Nezávislá publicistka, propagátorka vědomého těhotenství, porodu, rodičovství a lidství...