Co obnáší práce s porodním traumatem?

VÍME JAK JSME PŘIŠLI NA SVĚT ?

Předně si pojďme ujasnit, co mám pojmem porodní trauma na mysli. Na mých programech vždy děláme kruh, při kterém se účastnic a účastníků ptám, zda vědí, jaký byl jejich vlastní porod? Jejich příchod na svět. Hodně často slýchám odpověď: „O svém porodu toho moc nevím.“

„No, asi to bylo hrozný.“ „Bylo to nějaké komplikované.“ „Máma si toho moc nepamatuje.“                     „Narodil/a jsem se vcelku normálně.“

„Vcelku normálně,“ na první poslech zní už docela dobře. Ale co tento výrok v naší technokratické společnosti vlastně znamená? Byl matce vpíchnut oxytocin? Byla pod vlivem utišujících léků? Byl uměle protržen plodový vak? Trval porod dlouho? Viděla vás maminka vůbec bezprostředně po narození? Cítil/a jste tlukot jejího srdce? Byli jste nakojeni? Uspokojeni? Respektive byly naplněny vaše potřeby? Nechali vaši pupeční šňůru přirozeně dotepat, nebo byla co nejrychleji přestřižena? Otáčeli vás hlavou dolů a plácali po zadku, dokud jste nezačal/a řvát? Změřili vás, zvážili, nakapali vám do očí a odnesli PRYČ, mezi ostatní opuštěná řvoucí miminka?
A když jsme u těch absurdit, také vám říkali, že je normální, když miminka brečí? Nebo dokonce, že tím posilují plíce?

 

POROD  NENÍ JEN DEN „D“

Je na čase si říct, že tohle není „NORMÁLNÍ POROD“, tohle je DRAMA.  Trauma pro ženu (potažmo a neoddělitelně jejího muže a otce dítěte) a dítě na celý život.

To, jakým způsobem vstupujeme na svět, ale i to, jakým způsobem jsme byli zplozeni a jak probíhalo těhotenství, ovlivňuje celý náš život. Kvalitu jeho prožití, kvalitu mezilidských vztahů, kvalitu rodinného života, kvalitu realizace  životního poslání…
Naprostá většina z nás, kteří jsme se narodili v uplynulé době (a bohužel i době dnešní) má trauma z porodu. Rozdíl je pouze v tom, že někdo si tento fakt uvědomuje a dokonce s ním i vědomě pracuje a někdoho ho má uložený hluboko v podvědomí.

Tento nevědomý „otisk“ (program) však naprosto reálně ovlivňuje jeho každodenní činnost a pokud není zvědoměn a vyčištěn (přepsán, přeprogramován), přesunuje se do dalších generací, tzv. rodové linie. Znovu a znovu opakujeme v rodinách podobné příběhy, znovu používáme stejný vzorec chování jako naše matky, babičky…
V limbickém otisku je zakódovám způsob našeho zrození. Dítě je součástí matky a automaticky přebírá její pocity během těhotenství, porodu i v době po porodu.
Pokud jsme tedy přišli na svět v atmosféře dramatu, naše představa o světě, naše vnímání života, je opět drama.

 

ZPRÁVA O SVĚTĚ

Mám ráda podobenství o malém slůněti, kterého lidé přivázali za nohu na kovový řetěz. Slůně tehdy nebylo dost silné, aby řetěz přetrhlo a tak mu nezbývalo než tyto podmínky přijmout a žít přivázané. Postupem času se z něj stal silný slon, který by řetěz už hravě přetrhnul. Nikdy to neudělal. Proč? Neznal jiný způsob života. Být přivázaný na řetězu byla jeho „zpráva o světě“ a tak na tom řetězu „dobrovolně“ zůstal.
Nemusíme být jako ten slon.

Při vědomé práci se svým porodním traumatem je možné si původní „paměťovou stopu“ nejprve uvědomit, poté přijmout a „přepsat“. Z vlastní zkušenosti mohu jednak naprosto jednoznačně potvrdit, že to opravdu funguje a že je to opravdu možné. A také, že vědomý proces vytvoření si svého zrození, tak jak bychom si jej přáli, je velice krásný, hluboký a „živý“ zážitek, který se velmi brzy projeví v reálném způsobu života.

 

ZPRÁVA PRO VÁS

Zpráva pro vás tedy je, že naprostá většina z nás přišla na svět v atmosféře dramatu. Naprostá většina z nás si do života odnesla zprávu o tom, že svět není bezpečné místo, že jsme nechtění, nemilovaní, odmítnutí, osamoceni. Že se musíme o své místo rvát, křičet, být vidět, protože jinak si nás nevšimnou. Naprostá  většina  z nás  nebyla schopná tyto pocity jako dítě unést a zpracovat. Krizovým řešením bylo  odpojit se od svých citů. Obklopili jsme se materiálem a co nejlepšími technologiemi. Společnost, jejíž jsme součástí, je materialistická, bez hlubšího vhledu a propojení se Zemí a Vesmírem. Naprostá většina z nás přišla na svět za podobných podmínek.

 

LASKAVÝ POROD & LÁSKYPLNÝ ŽIVOT

Nastal čas z dramatu učinit opět zázrak stvoření. Nastal čas si uvědomit, že svět je bezpečné místo, které je tu pro nás. Nebezpečí si vytváříme sami. Mnohdy nepochopením souvislostí. Nejsme oběti. Jsme tvůrci svého vlastního života. Jsme lidské bytosti, které mohou, dokonce mají žít v lásce, radosti, hravosti, hojnosti a zdraví.

Změna je možná, stačí se rozhodnout. Může to být velmi jednoduché.

„Všechno co se po nás chce, je žít v Lásce, všechno ostatní přijde samo,“ říká můj muž.

Chcete žít v Lásce?
Já ANO!

Pojïme se tedy tentokrát vědomě vrátit tam, kde to všechno začalo.
Pojďme si vybudovat dobrý základ a na něm vystavět život takový, jaký opravdu chceme žít.

Lucie Suchá Groverová
Autorka knihy Aby porod nebolel, lektorka sebepoznávacích seminářů, kurzů prenatální přípravy prostřednictvím kresby v Maitree a mateřských a rodinných centrech a centrech osobního rozvoje v celé ČR i na Slovensku. Nezávislá publicistka, propagátorka vědomého těhotenství, porodu, rodičovství a lidství...